Druhá liga již byla celostátní a systém soutěže zaručoval více utkání před domácím publikem. Cílem pro sezónu byla dobrá hra a střed tabulky bez sestupových starostí.

Hned na úvod čekal Hippos těžký protivník, z první ligy sestoupivší North Stars Ostrava. Vyrovnané utkání Hippos zvládl a zvítězil 4:1 a vstoupil tak úspěšně do druhé ligy. Ve třetím kole přišlo přerušení série utkání bez porážky, která se zastavila na čísle třiadvaceti zápasů v řadě. O přerušení série se postaral Liberec, který avizoval snahu o návrat mezi florbalovou elitu již před sezónou. Liberec zvítězil na domácí půdě po velkém boji 8:6. Po pátém kole byl Hippos s 5 body na pátém místě a následnými čtyřmi výhrami v řadě se dostal na druhou postupovou příčku a zařadil se tak mezi kandidáty na postup.

Poté však doma prohrál po špatném výkonu s SSK Future 3:5 a další prohra s Karvinou o dvě kola později znamenala propad na třetí nepostupovou příčku. Na druhé místo zajišťující postup chyběl však pouze jeden bod. Na prvním místě byl v té době suverénní Liberec a druhé místo bylo v držení týmu Future. Při vyrovnanosti týmů byla otázka postupu ještě otevřená.

V 18 kole přišel zkrat při prohře s předposledním Royalem Havířov 3:5 a tým Future Praha odskočil na rozdíl 3 bodů. Do konce soutěže zbývalo odehrát 4 kola a museli jsme již spoléhat na pomoc ostatních týmů pokud bychom chtěli uvažovat o postupu. Tato pomoc skutečně přišla, když Liberec porazil Future v 20 kole 3:1. Naše remízové zaváhání se Starou Boleslaví stanovilo před závěrečným dvoukolem odstup za Future na dva body. Bylo tak zaděláno na velké drama, protože nás čekal přímý souboj s Future o postup v předposledním kole.

Matematika byla jasná, porazit Future o více než dvě branky, abychom se při rovnosti bodů dostali před soupeře díky lepšímu skóre ze vzájemných duelů. Soupeř byl však favoritem utkání a v náš neprospěch hovořila i absence brankáře Vránka, který nám byl v každém utkání oporou. Málo z nás věřilo, že se nám podaří vyhrát o tři branky. Překvapivá byla hra soupeře, který se nám zdál hodně zakřiknutý a spíše se soustředil na perfektní defenzivu než na ohrožování naší branky. Jistě by utkání vypadalo jinak, kdyby soupeř již od začátku nehrál s taktikou neprohrát o více než dvě branky. Probral se až na konci první třetiny, kdy dohnal jednobrankovou ztrátu ze třetí minuty, kterou zajistil J. Vampola. Druhá třetina byla taktizování s cílem neudělat chybu, tempo hry upadlo a tak skončila třetina bez gólů. V šatně před poslední třetinou jsme si ujasnili náš cíl a shodli se na tom, že není proč vyčkávat a že se vydáme ze všech sil abychom splnili svůj cíl. Z kraje třetiny skóroval Halamka, ale soupeř opět srovnal. Na to jsme odpověděli dvěma brankami v podání Imramovského a Plachého. 7 minut před koncem přišla přesilovka pro nás, což znamenalo nebezpečí pro naši branku, protože po celou sezónu byly přesilovky naší černou můrou. Nejenže jsme jich mnoho nevyužili, ale zároveň jsme mnohokrát inkasovali. Tato však znamenala zlom celého utkání. Po kombinaci celé pětice vystřelil z vrcholu našeho uspořádání hrající trenér Rosťa Svoboda a jeho tečovaná pumelice skončila až v síti. Svojí druhou branku v soutěži si schoval na ten nejvhodnější okamžik. Způsobený šok nedokázali hráči Future rozdýchat a jejich křečovitý tlak podporovaný zaplněnou halou jsme přestáli bez úhony a dokázali tak vyhrát o potřebné 3 góly.

Čekalo nás však ještě poslední kolo proti záloze mistrovského Tatranu Střešovice a proto se nekonala žádná divoká oslava. Klubová výpomoc zapracovala a tak se v nedělním utkání proti nám objevili na hřišti prvoligoví hráči v čele s Radimem Cepkem. Nás přijel podpořit i Tomáš Vránek, jež se uvolnil ze služební cesty, ale po dohodě jsme nastoupili v brance se sobotním hrdinou Patrikem Neumanem. Utkání jsme začali soustředěně se snahou vycházet s perfektní obrany. První třetina tak skončila nerozhodně 1:1. Ve druhé třetině jsme získali náskok, kdy střelecky zářil především Jiří Plachý, autor hattricku. Výsledkem bylo vedení 5:1 po dvou třetinách. V poslední třetině jsme podlehli již postupové euforii a dovolili soupeři postupně snížit až na rozdíl jediné branky. V infarktovém závěru měl tým Střešovic výrazný tlak, ale podržel nás famózním výkonem brankář Neuman, který místy přiváděl soupeře k šílenství.

Po vydřeném a náročném vítězství 5:4, kdy jsme v některých okamžicích doslova zašlapávali míček do podlahy či mantinelu, vypukly mohutné oslavy. Již na hřišti se objevila láhev šampaňského, sprchy připomínaly spíše prostor pro plavení koní a na následnou vítěznou cestu Žďárem budou jistě ještě dlouho vzpomínat naši přátelé, rodiče či policisté.

Sezónu jsme zakončili díky dokonalému závěru na druhém místě s 32 body za 15 vítězství, 2 remízy a 5 proher a skóre 115:84. Postup byl týmovým výsledkem, ale velkou měrou k němu přispěl Tomáš Vránek, který nás dokázal vždy podpořit perfektním výkonem v brance, dále střelci týmu R. Halamka či A.Stoček, hecíři R.Svoboda, J. Vampola.

Vránek T., Neumann P. - Halamka D., Vampola J., Imramovský T., Svoboda R., Hora L, Donát V. - Halamka R., Tlustoš P., Stoček A., Gregor M., Tlustoš M., Plachý J., Doležal T., Koukal P., Brož M., Vampola P., Křepinský D.