Proti poslednímu týmu soutěže jsme začali docela dobře, už v páté minutě se trefil juniorský kapitán Vojta Haman. Stejný hráč přidal za 90 vteřin druhou branku. Jenže pak se Hippos ze hřiště vytratil. Měl sice balonek stále pod kontrolou, kombinoval kolem branky Tábora, ale nepřesnosti v přihrávce, zahuštěný prostor před brankou a dobře se pohybující gólman Jihočechů nám znemožnili vstřelit více branek.

Podobné trápení pokračovalo i v prostřední části. Jedinou naši branku zaznamenal v přesilovce dělovkou Kaštánek.

Na začátku poslední části bylo ještě hůř. Nejprve se bek s křídlem nedohodli na pravé straně našeho obranného pásma, nechali soupeře nakroužit do střelecké pozice a ten trefil přesně. O pár minut později to bylo už jen o gól, kdy si slabší chvilku vybral Moťka v brance Hipposu a propusil přízemní střelu na první tyč. Naštěstí se znovu prosadili předchozí střelci. Kaštánek zvýšil na 4:2 a Haman nám vrátil tříbrankový náskok. Když se o 25 vteřin později trefil z ostrého úhlu Sobotka, byl odpor Tábora zlomen. Další branky přidali ještě T. Dvořák, individuálním průnikem Staněk a skóre uzavřel při chuti hrající Haman.

Utkání proti lídrovi soutěže se hrálo "ve vlnách". Pasáže, kdy oba týmy hrály relativně vyrovnaně střídaly chvilky, kdy na hřišti nebyla mužská rezerva Hipposu, ale žákovský tým s množstvím školáckých chyb. Polovinu první třetiny Hippos odolával tlaku rychle se pohybujících a kombinujících domácích, ale dvěma zbytečnými chybami dovolili žďárští florbalisté Snipers získat náskok a s ním i potřebný klid.

Místo abychom zlepšili svůj pohyb, rozehrváku, pokračovali jsme ve vymýšlení kiksů, které Třebíč bez problémů proměňovala. Rozdíl během deseti minut narostl až na pět branek. Naději vykřesal ihned po páté třebíčské brance Svoboda, který zakončil rychlou kombinaci na konci s přesnou Řádkovou přihrávkou.

Ve druhé třetině naše hrozivá hra pokračovala. Někteří hráči Hipposu pravděpodobně rezignovali na výsledek utkání a místo aktivního pohybu se po hřišti jen ploužili. Když k tomu přidáme nepřesné přihrávky, nepokryté soupeřovy útočníky na brankovišti, špatná střídání a podobné vylomeniny, bylo po dvou třetinách za stavu 9:1 o zápase rozhodnuto.

Poslední pasáž už Třebíč nehrála tak rychle a důrazně a my jsme mohli alespoň korigovat. Jenže na Hamanovu branku ze čtvrté minuty nikdo nenavázal, a i když jsme měli příležitosti ke zmírnění debaklu, pohrdli jsme jimi. Opět kvůli našemu špatnému pohybu a malému důrazu. Když minutu před koncem zápasu přidal Vojta Haman třetí branku, mohli jsme si oddychnout, že Třebíč nevstřelila desítku a že ten rozdíl zas tak strašný není. Jenže to bychom to nebyli my, abysme si vlastní blbostí nezkomplikovali závěr natolik, že Třebíč bez větší snahy přidala další dvě branky a mohla si tak vychutnat zasloužené ovace domácích diváků.