Jihlava do nás ze začátku vlítla dost tvrdě, od prvních minut nás napadala, dohrávala osobní souboje a protože sudí zapomněli píšťalky doma, vydržel jí tento místy až agresivní styl do závěrečné sirény. Naštěstí tento způsob hry nedokázali hostující hráči proměnit ve vělké ohrožení naší branky.

Po čtyřech minutách odehraných pod tlakem se nám podařilo vstřelit branku. Žiry prokráčel středem hřiště, posunul Šimpovi do rohu, ten rychlou přihrávkou zpět před branku na nehlídaného Laďu a Hippos se ujal vedení. Za minutu a půl se situace v podstatě opakovalam, jen střelec s nahravačem se vyměnili. Laďa z rohu naservíroval Šimpovi, který nabíhal z druhé vlny a bylo to 2:0. Jihlavu do zápasu vrátila branka z osmé minuty, kdy JR tak dlouho rozehrával zpoza naší branky, až našel soupeřova útočníka, který neměl se zakončením příliš velké problémy. Ještě do první sirény se nám podařilo vstřelit třetí branku. Laďa se znovu projevil jako nahravač z rohu, tentokrát jeho pas zužitkoval Malysz.

Stejná dvojice si pro sebe rezervovala druhou třetinu. Už po 75 vteřinách jsme se mohli radovat z navýšení náskoku na 4:1, tentokrát se důrazný Malysz prosadil sám. Šanci na snížení jsme Jihlavě připravili sami, když Žiry nepohlídal borce před bránou a ten bez problémů zasunul za Krastyho. Naštěstí si Malysz sbalil místo přítelkyně střeleckou formu, takže nás v 9. minutě znovu posunul k tříbrankovému náskoku. Tentokrát skóroval z hranice brankoviště, kam směřoval Laďův pas.

Jihlava ještě jednou korigovala, když si slabší chvilku vybral další z beků - Venca. Nechal soupeři příliš místa ke střele, ten ho obstřelil a Krasty se zakrytým výhledem toho moc dělat nemohl. Ale opět zaúřadovali Malysz s Laďou, takže jsme do poslední třetiny vstupovali s jasným vedením 6:3.

To jsme ještě navýšili hned v páté minutě zápasu. Vedle Malysze se na pravém křídle probudil Stani. Nejprve zakopnul o životní šanci, v nouzi posunul bekendem na Malysze a náš kanonýr ukázal, že umí proměňovat přihrávky i z druhé strany - 7:3.

Pak už ty góly Blaženu přestaly bavit, a začal svými pasy hledat spoluhráče. Jeden z nich proměnil Žiry, který zůstal ve 12.minutě na trojce nikým nehlídaný.

Dvě minuty před koncem foukli sudí něco jiného než gól a jednu z menších jihlavských seker potrestali dvojkou. Dobývali jsme soupeřovu branku docela dlouho a nebezpečně, ale bez gólového efektu. Až v závěru třetiny zaběhl Šimp s balonkem za branku, kam na něj vybafli tři jihlvaští i s gólmanem. Opičák to brazilským bekendem posunul za sebe zpátky před branku, kde čekal před odkrytou klecí JR. Ten však nechtěl situaci podcenit, a tak nejprve trefil tyčku, od které se balonek odrazil rychle se přesunujícímu jihlavskému gólmanovi za záda. Kdyby to šlo rovnou do brány, pravděpodobně by to gólman měl.

V poslední minutě na sebe ještě upozornil Krasty, který si na jihlavskou akci z rohu vylezl z branky tak pěkně, že nechal na první tyči výstavní díru. Z nuláku se mu ji jihlavský útočník pokusil prostřelit. Od Krastyho dresu se balonek odrazil do tyčky, od ní do jeho helmy a pak za brankovou čáru. Tahle branka už byla jen kosmetickou úpravou skóre, takže už nic neřešila a všechny spíš pobavila.

Tábor dostal v prvním zápase nakládačku 11:2 od Pejřimova, takže jsme čekali, že se porazí sami. Bohužel se tak nestalo. Sice jsme se v sedmé minutě ujali vedení, kdy se prosadil pěknou střelou Váby, ale to bylo z naší strany na dlouho všechno.

Za minutu bylo srovnáno, po naší máze se dostal soupeř do brejku a blafákem překonal Krastymu. Ten se ve snaze zabránit brance vrhnul útočníkovi pod nohy, který kromě gólu stihl ještě zkopnout Krastymu helmu z hlavy. Otřesený Krasty se do branky za chvilku vrátil, ale my jsme se už nějak nevzpamatovali.

Vyráběli jsme chybu za chybou, Tábor dával neskutečné góly. Do vedení se dostal situací dva na jednoho, kdy místo nahrávky táborký útočník sestřelil nabíhajícího spoluhráče a od něj se balonek dostal do branky. Další "výborná" branka padla po standardce, když zůstal táborký hráč schován za naší brankou. Nějakou dobu tam byl úplně k ničemu, ale pak se k němu balonek vykulil a protože borce za bráno nemá smysl bránit, byl dost dlouho nehlídaný na to, aby branku objel a zasunul. Pak zas Tábor vyslal projektyl ke světlům a balonek skončil na balkoně mimo hřiště. Když se všichni dívali, odkud balonek spadne zpátky, vzali si táborští jiný ball, postavili si ho na trojku (byť před tím vyletěl někde v rohu) a v klidu naší dezorientovanou obranu překonali.

Snažili jsme se o nějaký obrat, ale většinou jsme skončili s nějakou kosou v zádech, kterou sudí nehodlali odpískat. Dvacet vteřin před koncem třetiny jsme vybojovali standardku v rohu soupeřova pásma. Časoměřiči už chtěli jít na párek a tak čas nechali vždycky o pár vteřin popoběhnout. Sudí s tím nic nehodlali dělat, i když je na to Žiry s kapitánskou páskou poměrně vehementně upozorňoval. Tím však zůstal na brankovišti nekrytý, a tak mu tam Malysz naservíroval luxusní přihrávku. Žiry do ní bekendem plácnul a bylo sníženo.

Tahle branka nás mohla nakopnout, ale bohužel druhá třetina byla z obou stran o ničem. Naši útočníci si nedokázali připravit větší šanci a když už se to vypadalo nebezpečně foukli sudí z Tábora do píšťalky a kamarádům-spoluhráčům pomohli. Pak vždycky na hřišti prohodili pár slov, plácli se po ramenou a za pár vteřin zas vymysleli něco proti nám. Radost hrát.

Postupně se dopředu začali tlačit i naši obránci, aby podpořili marné snahy o dobytí táborské klece, čímž se otvíraly dveře k té naší. Dva rychlé brejky Tábor v závěru druhé třetiny využil.

Obrovskou šanci na změnu skóre jsme měli při přesilovce na začátku třetiny. Laďa byl 4x, Stani 2x a Venca jednou úplně sami před soupeřovým gólmanem, ale stejně to tam nedotlačili. Ujala se až Malyszova střela, kterou mu připravil Laďa v páté minutě. Změnu v naší hře ani táborské spolupráci hráčů s rozhodčími to nepřineslo, a tak Žiry nevydržel a řekl sudím, co si o nich myslí. Ti mu zas řekli, že by bylo lepší, aby si na dvě minuty odpočinul. Resp. jen jeden sudí. Ten druhý za ním přišel a řekl, že má pravdu, ale že on nemůže za to, co ten druhý píská nebo nepíská. Prostě alibismus nejhrubšího zrna.

Těsně po vypršení Žiryho trestu se znovu prosadil Váby, kterému z pravé strany nabyl Malysz. To ale bylo z naší strany všechno, i když Stani číhající za bukem mohl několikrát protrhnout střeleckou smůlu. Minutu a půl před koncem tábor využil další brejk, když jsme už nebránili, ale útočili v pěti lidech. Dokonalou potupu nám domácí zasadili vteřinu před koncem, kdy oblouk z půlky skončil za Krastyho zády, protože cloníci JR na poslední chvíli balonku uhnul.

Nezbývá než poděkovat soupeřům v dresu rozhodčích za zápas.