Do utkání jsme chtěli vstoupit aktivně, ale větší pasivitu, než jakou jsme předvedli, snad ani florbalová historie. Hned z úvodního buly pronikl soupeř před naší branku a v osmé vteřině se ujal vedení. Oklepali jsme se z úvodního překvapení, ale u následujícího vhazování jsme se opět proměnili v pět stojících panáků a bylo to dva nula. Žiry s Honzou Čechem se snažili svým svěřencům vysvětlit, jak tedy takovou situaci bránit, ale naše loutkovy zůstaly v následující situaci opět jako zařezané a po 19 vteřinách jsme prohrávali 3:0. Sice se většina hráčů obou družstev podobným začátkem bavila, ale zatímco u Snipers to byl oprávěný důvod k radosti, u nás to byl spíš smích nad trapností přístupu k zápasu.

A přitom příprava k zápasu byla víc než luxusní. Srnčák místo tréninku v Hellu, Stejk po plesové relaxaci dorazil - díky bohu za to - jen s krvavýma očima, Pazy se po tréninkové pauze a zápasovém výpadku ani nepotřeboval před zápasem rozcvičit. No ale zpátky k zápasu ...

Bylo jasné, že musíme zvýšit aktivitu dopředu a vyvrovat se chyb vzadu a že se dá za celý zápas takový násko smazat. Jak na to ukázal Velda, který ukázkově našel kapitána Vojtu Hamana na pravém křídle, a ten bez rozmýšlení vyslal plachťáka na branku Snipers. Už to bylo jen o dva góly. Navíc jsme hned vzápětí dostali výhodu přesilové hry. Nejsilnější sestava zkušených borců tak dlouho kombinovala, až soupeř vypíchl balonek a situaci sám na Čechýna zakončil čtvrtou brankou. Možnost odpovědi v přesilovce jsme měli, ale protože jsme se stále nenaučili, jak při vlastní přesilovce v pěti lidech ubránit čtyři soupeře, dostali jsme v této "výhodě" už pátýho buřta. Čechýno si do té doby neměl šanci šáhnout na balonek a už ho měl 5x ve své síti, aniž by za cokoliv mohl.

I na Žiryho na lavičce to bylo moc, takže oproti všem očekáváním na nikoho neřval. V závěru třetiny konečně zaúřadoval Kosák, který nejprve individuální akcí snížil a následně připravil pozici pro Srnčáka, který přidal třetí branku.

V tu chvíli jsme začali získávat převahu, dobře jsme napadali, soupeř pouštěli maximálně do brejku (a to ještě pouze za přispění našich pomalejších obránců) a tlačili jsme se do šancí. Náš tlak jsme dokázali výborně zúročit ve druhé třetině. V páté minutě našel Velda Kosáka a už to bylo jen o jednu branku. O vyrovnání se postaral velmi agilní Srnáčk, který Kosákovu střelu dorazil za bezmocného gólmana. No a když Kosák v 10.minutě druhé části završil hattrick, ujali jsme se zaslouženě vedení. To navíc zvýraznil o 20 vteřin později Pazy, který si naběhl na Kosákovo rozehrání standarky a do té doby nevýrazný obránce nám přesnou ranou zajistil dvoubrankový náskok.

Bohužel jsme ho neudrželi. Nejprve jsme vymysleli obrannou chybu s pořadovým číslem 2 368 423, proti kterému byl už Čechýno bezmocný. Z následného tlaku u soupeřovy branky vyrobil exceletní Kosák exceletní kiks a do balonu letíciho kolem hlavy plácnul hokejkou a po zásluze byl za ohročování světel třebíčské haly na dvě minuty vyloučen. Bránili jsme se výborně, ale 8 vteřin před druhou sirénou Snipers balonek do naší branky přece jen dostali.

A tak se ve třetí třetině začínalo od začátku za divokého stavu 7:7. Jako první jsme vývoj zápasu převážili my. Kosák ze strany vystřelil, gólman vyrazil pouze k všudypřítomnému Srnčákovi a i Michal si dnešním výkonem připsal hattrick. Jenže otevřená okna do naší obrany zůstala i v poslední důležité části a tak Snipers dvakrát udeřili a skóre otočili. Na poslední chvíli se probudil i Tury a po luxusním Kosákově pasu vyrovnal. Pak měl několik loženek i Stejk, ale mířil všude možně, jen ne do branky. Zahodit stoprocentní šanci jen proto, že z hranice malého brankoviště chci dát ránu do víka a střela skončí nad ochrannou sítí je víc než pouhý alibismus.

Tury však měl pro závěr utkání připravený scénář a tak chvíli po své první brance vyslal z trojky nechytatelný projektil do vinglu třebíčské branky. Až na rozhodčí ho tam všichni viděli. Muži v černém pouze rozpažili a hrálo se dál. Video k dispozici nebylo, třebíčští hráči sice také přiznali, že to byl balonek v jejich síti, ale udělali to až po zápase. Což je logické.

No a tak se stalo to, co muselo přijít. Gól v Čechýnově brance. Zkusili jsme to v závěru s tím nejsilnějším pak i chvilku bez brankáře, ale na body jsme nedosáhli.

Proti favoritovi jsme neměli příliš velké útočné ambice a tak jsme chtěli po zkušenostech se zápasu s Pardubicemi spíš bránit a doufat v nějaký rychlý brejk. Úvahy o dobře odbráněném zápase vzaly za své už při prvním střídání, kdy jsme nechali na place jediného člověka a všichni ostatní utekli fandit na střídačku. JeMoBu není mančaft, který by pohrdal nabídnutými příležitostmi a tak se hned ujal vedení. Následně jsme nepohlídali borce na zadní tyčce Kárlovy branky a už jsme prohrávali o dva góly. No a když jsme pak nabídli vstupenky do naší otevřené obrany, vypadalo to na jasný debakl.

Na neschopnost našich útočníků podržet balonek a něco vymyslet se nemohl dívat Veld, který prošel celý vál a v desáté minutě snížil. O chvíli později jsme přidali druhou branku, zafungovala spolupráce Srnčák-Kosák, tentorkát si role vyměnili a Kos přidal druhou branku.

Na začátku druhé třetiny jsme dostali výhodu přesilové hry, kterou jsme za půl minuty využili. Kosy nabil ze strany Turymu a ten téměř z poloviny hřiště prostřelil přízemní ranou vše, co stálo v cestě a balonek zapadl k levé tyčce soupeřovy branky. Prostřední část pak byla hodně vyrovnaná, šance byly na obou stranách. My jsme se moc netrefovali, za Kárlem zvonily tyče a břevna.

V tu dobu se nechal utkáním strhnout i hostující trenér Hanák, který zároveň plnil funkci časoměřiče i hlavního pořadatele. Poté, co si šel Žiry na jeho (ne)stopování času stěžovat byl tímto "reprezentantem" JeMobu sprostě vykázán. Ranař Čech starší, který má na tohoto korektního a velmi milého pána pifku už ze soubojů žákovských týmů to chtěl pak ještě trošku vyhecovat, ale nakonec jsme to nechali být. Funkce časomíry se tím poté zlepšila. Ale jen časomíry. Třeba o rovnání mantinelů se za celý turnaj nikdo nepostaral.

V polovině druhé části jsme nezvládli závar před naší brankou a JeMoBu odskočilo opět na rozdíl tří branek. O snížení se postaral Stejk, který našel ztracenou mušku a z nulového úhlu dorazil do víka Vojtovu střelu.

Poslední třetinu jsme zahájili náporem, ale ten nic výraznějšího nepřinesl. Na kluky pak začala dopadat krize z možného druhého neúspěchu, přestali kombinovat, hledat volné spoluhráče, místo toho to tahali sami. Pokud takový hráč není Melyho kvalit, jde bránit poměrně lehce. A tak většina našich pokusů končila nezakončena nebo střelami s minimální nebezpečností. Takže opět museli promluvil střelci JeMoBu, aby nás probrali k větší aktivitě. Na jejich branku opět dokázal odpovědět Stejk, kterému naservíroval tutovku Páty. Závěr jsme opět hráli jen s tím nejlepším, ale branku jsme nedali. Dostali jsme ještě půl minuty před koncem výhodu přesilové hry, ale ani bez brankáře jsme ji nevyužili a nekorigovali.

Závěr byl dramatičtější pro kapitána Hamana, který chtěl nechat napsat výkon časoměřiče, hlavního pořadatele a trenéra JeMoBu v jedné osobě do zápisu, ale pan neústupný tvrdil, že všechno bylo v pořádku, ať mu to hráči i rozhodčí dokáží, že časomíru nestopoval, začal vyhrožovat tím, co on všechno nechá napsat do zápisu. Nakonec se nějaká zpráva do zápisu dostala, ale protože pan Hanák neměl brejle, museli mu rozhodčí zápis přečíst. Z naší kopie není k přečtení, co všechno v zápise je, ale určitě je to zajímavé čtení.