Vstup do utkání se povedl soupeři z Hradce. Už ve druhé minutě jsme prohrávali 1:0. Naštěstí to netrvalo dlouho a srovnali jsme. Vojta Haman dokázal využít přesilovku po přihrávce od Tomáše Krobota. Tím jsme se dost psychyicky zvedli a začali jsme být na hřišti víc vidět. A naši převahu jsme přetavili ve vedoucí branku. O tu se individuálně postaral opět Krobot. Měli jsme i další šance, ale žádná z nich se už neujala.

Druhá třetina pokračovala v podobném stylu. Byli jsme o fous lepší, měli příležitosti ke vstřelení branky, ale nepodařilo se nám to. Soupeř si také nějaké možnosti vypracoval, hlavně při našich zbytečných vyloučeních, ale nebyly tak nebezpečné. Třetina tak skončila bez branek.

O všem měla rozhodnout závěrečná část. Nám stačilo neinkasovat a držet dál výkon z předešlých minut a nemohli jsme prohrát. Jenže to by nebyl juniorský tým Hipposu, by si pořádně nezavařil. Stačila chvilková nekoncentrovanost a během 21 vteřin Hradec utkání dvěma brankami otočil. Jak branky padly je už dopředu jasné. Vyrovnaná situace na našem brankovišti, najednou někomu z bránících rupne v kouli a běží "zachraňovat" situaci do rohu nebo za branku a hráč, kterého do té doby hlídal, se stává volným a bez problémů střílí.

Ale nevzdali jsme to a pokusili se s výsledkem něco udělat. Šance byly, ale čím dál víc převažovala zbrklost nad uvážlivým zakončením. Přesto se nám podařilo vyrovnat. Holub našel Klímu a ten vstřelil naší třetí branku.

Jenže o dvě minuty později jsme si neskutečně zavařili. Při signalizovaném vyloučení Bence předvedl Páty další ze svých zbytečných zákroků a počtvrté v utkání se nechal vyloučit. A tak Hradec dostal výhodu dvouminutové přesilovky 5:3. I když se naše bránící trojice maximálně snažila, 11 vteřin před koncem dvojnásobné přesilovky inkasovala. Zkusili jsme to v závěru ještě bez brankáře, ale vyrovnat se nám už nepovedlo.

Pardubice byly od začátku mnohem florbalovější. Individální souboje vyhrávaly, dařila se jim kombinace a jejich střely byly opravdu nebezpečné. A tak se už ve druhé minutě ujaly vedení. Ale ve zbytku třetiny jsme s nimi dokázali držet krok, i když jsme rozhodně byly slabším týmem na hřišti.

Do kolen nás srazila trojice oslabení na konci první a začátku druhé třetiny. V podstatě 6 minut v kuse jsme hráli pořád ve čtyřech a dvakrát jsme inkasovali. Navíc jsme přišli o obránce Zástěru, který jako jediný z mančaftu dodržuje životosprávu a večer před zápasem bezpečně nikde nebyl, přesto se mu udělalo špatně. V beku ho tak zastoupil mladík Holub. Naději nám v závěru třetiny vykřesal Krobot, jehož nahození po odrazu od bránících hráčů skončilo v pardubické síti. Hned po buly však další ze střel z větší vzdálenosti skončila za Čechovými zády v brance Hipposu a Pardubice měly po dvou třetinách dostatečný náskok.

Poslední šanci k obrácení výsledku jsme dostali na začátku třetí třetiny. Po 43 vteřinách využil naši přesilovku Stix po Krobotově přihrávce a snad první pořádná střela na pardubickou branku nám přinesla druhou branku. Jenže pak jsme místo zvýšené aktivity přestali hrát úplně, nezvládli jsme souboje 1na1, nedokázali si přihrát, nevystřelili jsme. Když se k tomu přidaly brutální kiksy v obranné činnosti (zejména útočníků, kteří nechávali pardubickým obráncům dostatek příležitosti ke střelám) byl během pár minut výsledek už propastný 2:7.

O korekci se v přesilovce postaral Benc, jehož plazivku si brankář Pardubic sám srazil do sítě. Na jeho branku však reagoval soupeř dalšími dvěma, v podstatě každá střela z větší vzdálenosti představovala gól v Čechově síti, který neměl zrovna svůj den.

Celkové skóre 3:9 hovoří jasně. Když k tomu připočítáme asi dva střelecké pokusy za celé utkání, chodecké tempo zejména "huličů", hromadu zkažených a nezpracovaných přihrávek, nemohlo to dopadnout jinak. Pokud Pardubice hrají střed, uvidíme, jak to dopadne, až si na nás vyšlápne Trutnov, který v domácím prostředí předváděl opravdu pěkný kombinační a rychlý florbal.

Sestava: Moťka, Čech - Pátek, Zástěra, Hort, Srnský - Klíma, Haman, Stix, Šimánek, Krobot, Benc, Holub.

Velice dobře se předvedli tamní rozhodčí. Kteří sice pískali hodně, ale velice přesně a nebáli se vylučovat, čímž dostávali výhodu týmy, které opravdu chtěli hrát florbal a ne destrukci.